25 nejlepších válečných knih, které si musíte přečíst

Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.

Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem.

Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí.

Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří.

Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.

Román Smrt je mým řemeslem je psychologickou studií „vzorného nacisty“ Langa, inspirovanou skutečnou postavou válečného zločince Rudolfa Hösse. V horizontu let 1913 až 1945 zachycuje takřka deníkovou formou proměnu „obyčejného“ člověka ve zvráceného jedince, zrůdu odpovědnou za vraždění v koncentračním táboře Osvětim. Krize poválečného Německa dvacátých let minulého století, růst nacismu a fašismu, mravní krach velké části národa – to vše vytváří horizont děsivého příběhu o ztrátě smyslu pro nejzákladnější lidské hodnoty. Cyničnost a nedostatek rozlišovacích schopností, které tento úpadek doprovázejí, nejlépe ilustruje scéna z knihy, kdy je Lang postaven ve Varšavě před soud. Na obvinění, že zabil tři a půl miliónu osob, požádá o slovo a odpoví, jako by nechápal pravý význam svých slov: „Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl miliónu.“

Novela rozvíjí tragický příběh několikadenní lásky studenta a židovské dívky v dusné atmosféře Prahy za heydrichiády.

Rozsáhlý mnohovrstevnatý román (1979) začíná okamžikem, kdy se mladý jižanský spisovatel Stingo přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy začne být proti své vůli vtahován do citového dramatu mezi jeho sousedy: přecitlivělý Žid Nathan se propadá do zničující duševní choroby a krásnou Polku Sophii poznamenalo prožité v utrpení v Osvětimi. 

Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila

Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty.

Hellerův nejznámější a nejlepší román, autor vychází z vlastních zkušeností – román je svým způsobem absurdní, ale realistický. Hlavní postavou je poručík letectva Yossarian, který je trochu klaun a trochu blázen (svým způsobem obdoba Haškova Švejka). Dílo nemá jednotnou koncepci, jedná se prostě o vylíčení mnoha absurdních situací. Název díla je odvozen podle vojenského paragrafu XXII, který říká, že voják může požádat o propuštění z armády, je-li blázen, ale zároveň říká, že uvědomuje-li si, že je blázen, nemůže být bláznem. J. Heller se na tento román pokusil navázat, ale další díl zdaleka nedosahuje kvalit prvního. – Zfilmoval Mike Nichols (1970)

V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít.

Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií.

Král Krysa (King Rat) je první román Jamese Clavella z roku 1962. Děj se odehrává během druhé světové války a popisuje boj o přežití britských a amerických válečných zajatců v japonském zajateckém táboře v Singapuru. Do příběhu se promítly Clavellovy vlastní zážitky z tříletého pobytu v nechvalně proslulém zajateckém táboře Čangi. Clavell byl jedním z 10 000 přeživších z původně 150 000 vězňů. Jedna z hlavních postav, Peter Marlowe, je autorovým alter egem.

Kniha samotná velmi věrně popisuje japonskou mentalitu v době války. Jejich krutost a odhodlání za každou cenu dodržet daný rozkaz dělaly z japonských zajateckých táborů nejhorší a nejtvrdší místa tohoto druhu. Za těchto okolností se ze zajatců stali lidé, kteří už vlastně lidmi ani nebyli. A mezi nimi muž, který i tam dokázal žít. Říkal si Král a králem i byl. Ostatní zajatci ho nenáviděli, avšak také ho potřebovali. Jeho schopnost opatřit nebo prodat nebo sehnat cokoliv, včetně jídla nebo léků ho chránila. Až přátelství s Peterem Marlowem, anglickým důstojníkem, mu ukázalo, že nejen peníze mohou obohatit život.

Silně humanisticky akcentovaný román je obrazem života v jednom z německých koncentračních táborů, kde byli internováni nemocní vězňové.

Autorův pohled za dráty této továrny smrti nic nezakrývá, nezatajuje, netlumí. Děj se odehrává na počátku jara 1945, kde již ani vězňům nezůstávají utajeny příznaky blížícího se konce války. Nacisté se stávají ještě bezcitnějšími, člověk je v těchto podmínkách pouhou lovnou zvěří, ale všichni vězňové přesto do poslední vteřiny svého života doufají, že toto peklo nakonec přežijí. Silné dílo končí osvobozením tábora.

V tomto románu se autor jakoby vrací ke své prvotině Na západní frontě klid. Děj se však odehrává o dvacet let později, v době, kdy nacistické Německo rozpoutalo druhou světovou válku a po počátečních úspěších je tlačeno spojeneckými vojsky zpět. Stejně jako ve svém nejslavnějším díle autor líčí osud mladého německého vojáka na frontě, během dovolené doma a po opětovném návratu do bojové linie.
Román je nabitý napětím, ale i zoufalstvím nad beznadějí lidských osudů a ničivým společenským fanatismem. Jen krátce – během hrdinova pobytu v rozbombardovaném rodném městě – vysvitne poslední naděje na nový život: láska.

Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi

Román založený na podrobném zkoumání pramenů a literatury popisuje scénu domácího odboje i exilovou vládu, výcvik parašutistů v Anglii, přípravu atentátu na Heydricha, okolnosti i situaci po něm. Nevyhýbá se líčení soukromého života hrdinů. Poskytuje realistický obraz o strukturách německé moci, zabývá se vyšetřovacími postupy gestapa. Román zaujme strhujícím dějem i výbornou psychologií postav.

Paříž v předvečer vpádu nacistické armády. Příběh německého emigranta vynikajícího chirurga doktora Ravica vykonávajícího zde ilegálně svou profesi.

Nesmrtelný válečný román, v němž válku bere vážně snad jen jeho hlavní protagonista, poručík britské spojenecké armády Ernest Goodbody. Donkichotský Goodbody se během několikaleté anabáze snaží vrátit válce její důstojnost, ale čtenář záhy pochopí, že jde o absurdní počínání – válka je beznadějně směšnou záležitostí a smích je také to jediné, čím ji lze porazit.

Bernhard Schlink si románem Předčítač (Vorleser, 1995) získal světovou proslulost. V rovině osudového milostného vztahu v něm zpracoval čtenářsky přitažlivým způsobem téma německé viny za zločiny druhé světové války.

Příběh mladíka zamilovaného do mnohem starší ženy, o jejíž temné nacistické minulosti se dovídá teprve později, byl přeložen do sedmatřiceti jazyků a zfilmován. Stejnojmenný snímek byl v roce 2009 nominován na pět Oscarů a představitelka hlavní ženské role Kate Winslet získala Oscara za nejlepší herečku.

Debutový román Hany Andronikové spojuje několik časových rovin – Prahu v době okupace nacisty, Baťův Zlín, Indii třicátých let 20. století a americké Colorado „současnosti“.
Ústředním motivem je příběh Tomáše Kepplera, za první republiky pracujícího pro firmu Baťa, a jeho ženy Rachel, židovské dívky, viděný jejich synem Danielem. Daniel po 2. světové válce emigroval do Spojených států amerických, kde se v Coloradu, v předvečer silvestrovské noci, setkal s majitelkou hotelu, starší ženou Anne, jež poté, co přežila koncentrační tábory Terezín a Osvětim, opustila Československo. Oba nečekaně zjišťují, že se jejich životní osudy v minulosti velmi prolnuly.
Hana Andronikova za tento román získala Literární cenu Knižního klubu (2001) a cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku (2002). Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.

Ernest Hemingway zde popsal své válečné zkušenosti. Je to autobiografický román. Protiválečný román, ve kterém se prolínají hrůzy první světové války s tragickým příběhem lásky italského dobrovolníka a anglické ošetřovatelky.
Prastaré téma tragické lásky, zasazené do rámce válečných událostí, které autor sám dobře poznal, je vyprávěno jazykem klasicky prostým i intenzivně citovým. Hrdinou příběhu je mladý Američan, dobrovolník v italské armádě za první světové války, který se zamiluje do anglické ošetřovatelky. Stejně jako milostný příběh sám upoutají čtenáře i umělecky pronikavé postřehy o životě na bojišti i v zázemí. Hemingway odmítá válku jako nesmyslná jatka, vidí, že v tomto střetnutí jde o zájmy, které jsou prostým vojákům té i oné strany cizí. Třebaže se Hemingway k válečným námětům ještě několikrát vrátil a jeho pozdější díla obrážejí zralejší pohled, stal se tento román svou novostí a bezprostředností klasickým dílem americké literatury.

Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších Remarquových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let minulého století, jako obžaloba nacistického totalitního režimu. Autor v něm pranýřuje fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do jemu dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy a nevěří, že se ještě někdy vrátí zpátky. Jedním dechem sledujeme pohnuté osudy nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho velké lásky, židovské dívky Ruth, kteří jsou pro svůj rasový původ štváni napříč Evropou, příběh levicového poslance Josefa Steinera, jeho ženy Marie a dalších běženců, kteří zalidňují onu dramatickou scénu, již vytvořily samy dějiny v předvečer druhé světové války.

Na počátku knihy září ten kabriolet jasně zelenou novotou, a třebaže jde o mužný Packard, říká se mu Císařovna, protože to nejlépe vystihuje jeho vznešenost.
Na konci knihy je Císařovnin lesk už zmatnělý, kožená sedadla jsou popraskaná a vůz sám je mírně dýchavičný. Však také přežil tři dekády. Na jeho majitelích zanechaly o poznání hlubší stopy.
Bylo jich pět, pět kamarádů a bezstarostných studentů v době, kdy se o Hitlera zajímala víc Evropa než Amerika za mořem. Tam měli jiné starosti: swing Bennyho Goodmana dostával mladé lidi do transu, kdo by myslel na něco jiného, než jak se bavit a užívat si života.
Do Tichomoří a na evropská bojiště odjížděli američtí muži houfně a v šoku, i když bigbandy jim k tomu nepřestaly vyhrávat. Domů se vraceli jen ti šťastnější. A z těch zase jen ti šťastnější dokázali bez následků překonat trauma mládí přeseknutého nemilosrdně vedví a pokračovat v životě tam, kde přestali, jako by se nic nestalo.

Když v srpnu 1939 Hitlerova vojska přepadla bez varování Polsko, život mladého, talentovaného a úspěšného pianisty židovského původu Władysława Szpilmana se změnil k nepoznání: ztratil práci, rodinu i přátele, přežil strádání ve varšavském ghettu i mnohaměsíční ukrývání v bytech svých varšavských přátel a nakonec i varšavské povstání a totální destrukci města. Hned po ukončení války vylíčil Szpilman své zážitky v knize, nazvané původně Smrt města (1946), která však byla vinou polských stalinistů brzy stažena z oběhu a teprve po více než 50 letech vyšla znovu pod názvem Pianista. Pro mnoho lidí, zejména v Německu, se kniha stala senzací tím, co k ní bylo přidáno: poprvé publikovaný deník důstojníka wehrmachtu Wilma Hosenfelda, bez něhož by byl Władysław Szpilman nepřežil poslední týdny a dny války.
Podle Szpilmanovy knihy natočil stejnojmenný film slavný americký režisér polského původu Roman Polański: jeho Pianista získal v roce 2002 Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes a byl odměněn dvěma Oskary.